A

Akord Club
[bbs9603]

B

Big Beat Club
[bbs9612]
Bodláci
[bbs9701]

C

Crazy Boys
[bbs9610]
EP Hi-Fi
[bbs9609]

F

FAPS Orchestra
[bbs9605]

H

Hajaja
[bbs9612]

K

Komety
[bbs9608]

N

New Comets
[bbs9608]
Rocky Eagles
[bbs9612]

S

Samuels Band
[bbs9604]
Sedláček, Pavel
[bbs9609]
Sputnici
[bbs9606]
Stíny
[bbs9701]
Studijní skupina big beatu
[bbs9609]
Synkopy 61
[bbs9611]

V

Volek, Michael
[bbs9610]

Bigbeatové šlápoty č.11[Rock & Pop, 1996/11]

(OBRAZY Z ROCKOVÝCH DĚJIN ČESKÝCH)

SYNKOPY 61

Jak vznikal bigbít v Brně

V roce 1940 založil Gustav Frkal svůj první jazzový orchestřík, a tím začala v Brně epocha moderní populární hudby. Pan Frkal se pak přejmenoval na Broma a skupinu rozšířil na big band. Hráli u něho i Karel Krautgartner nebo Mirko Foret. Foretův vlastní big band měl koncem 50. let na repertoáru i skladby jako Malý medvídek nebo Měj mě ráda. Duchapřítomný čtenář si jistě názvy v mžiku přeloží do elvisovských souvislostí: Teddy Bear, Love Me Tender.

Ještě předtím, v roce 1951, vzniklo BERO, tedy Brněnský estrádní rozhlasový orchestr (později Orchestr Studio Brno), který vytvořil z Brna baštu estrády a vyššího populáru. Synkové a cérky z jižní Moravy však raději ničili své rodiče vysedáváním u zahraničních rozhlasových programů. Ještě lépe než Radio Luxembourg chytali 'Autofahrer Unterwegs', pořad vysílaný z Vídně. Šlo o program s populárními písničkami, určený motoristům, po jehož vzoru později vznikla domácí 'Pozor, zákruta!'. Do téhle atmosféry se začaly ke slovu hlásit Synkopy.

Orchestr závodního klubu Vlněna

Když na konci roku 1960 vznikla pro potřebu školního večírku hudební skupina, nikoho z jejích členů ani spolužáků asi nenapadlo, že vydrží na scéně přes třicet let.

Kytarista Petr Směja, bubeník Jiří Rybář, Pavel Pokorný - v té době houslista a Jan Čarvaš, kontrabasista (od r. 1961) spolu hráli až do sezóny 1980/81. Tehdy skupinu opustili Čarvaš a pak Směja, zbylí členové jen pozměnili název a pokračovali dál. Mezitím se ale ještě odehrála spousta důležitých věcí.

Hoši si skupinu nazvali Synkopy a stali se orchestrem závodního klubu Vlněna. Až do roku 1965 každý rok měnili vročení za názvem (Synkopy 62, 63...), až se vrátili ke stálému označení '61'. Přibrali klavíristu Pavla Smílka a využívali dokonce i akordeon, na který hrál Miloš Orság zvaný 'Veka' a klarinet Petra Fischera.

Zpočátku hráli běžný populární repertoár. Mezi dobovými tanečními hity se však již objevovaly i takové skladby jako Teddy Bear z repertoáru Elvise Presleyho nebo Let's Twist Again z repertoáru Chubbyho Checkera.

Od Petrova staršího bratra, Stanislava Směji, který vedl soubor Slavia klub, hrající taneční hudbu v hotelu Slovan, převzali jeho Kytarové boogie. Od německého salónního houslového mága Helmuta Zachariase převzali zase boogie houslové.

Z rádia odposlouchávali, co se dalo a skladby nazývali, jak se dalo. Třeba Cvando Caliendo nebo Papatado. Začali se pokoušet i o vlastní skladby s vlastním anglickým veršováním (Come In Boy).

Zkušebnu měli na střední škole v Elgartově ulici. První opravdový veřejný koncert uspořádali až 25.1.1962 v Zrcadlovém sále hotelu Slovan. Nějaký ten rok ještě zůstávali nevyhraněnou taneční skupinou. Ale pak začali hlouběji objevovat rock'n'roll a big beat, zaslechli první snímky Beatles...


Vestoje nebo vsedě?

"Petře, my chceme hrát big beat!", ozvalo se jednoho dne z hloučku mladíků, postávajících před restaurací Rekord.

"Neblbněte", opáčil kapelník, "vždyť oni u toho stojí a my máme takový krásný pulty, nechal jsem na ně napsat 'Synkopy - orchestr

závodního klubu Vlněna'. Vždyť nám bude vidět na nohy, jak budeme vypadat!?" Do čtrnácti dnů hráli vestoje i s kapelníkem Smějou.

Do repertoáru prorůstali Shadows (např. Piece Pipe), Searchers, Beatles, ale i další původní rock'n'rollové kousky. Pavel Pokorný se musel z houslí přeškolit na kytaru, Jan Čarvaš pak odložit kontrabas a pořídit si baskytaru.

Jednoznačný příklon k big beatu se utvrdil v průběhu roku 1964, kdy Synkopy skoncovali s Vlněnou a uchýlili se pod křídla závodního klubu Dopravy a spojů. Ten vlastnil v obvodě Brno 3 sál U kozáků, kde mohli pravidelně vystupovat. Častokrát hráli i v brněnském Parku kultury a oddechu, v Besedním domě nebo v kavárně Máj. V Lidovém domě Husovice se zúčastnili 28.4. 'Big beatové přehlídky' společně s Medic clubem a Film clubem.

Na koncertě v Divadle Julia Fučíka 1.12.1964 vystoupili s dalšími Brňáky - Ravens, a 5.12. v PKO se slavnou skupinou Shakers. Na takovéhle big beaty přišlo v Brně až sedm stovek lidí a vstupné stálo 6 - 7 korun. Se Synkopami 61 tu už zpíval a konferoval Michal Gärtner. Repertoár obsahoval velké hity Chucka Berryho Carol nebo Nadine i další klasické rock'n'rolly jako Good Golly Miss Molly nebo Tallahassee Lassie.

Zmínění Shakers si svou proslulost získali především coververzí písně Beatles She Loves You. Členové skupiny pocházeli z řad studentů medicíny. Jeden z nich, sólový zpěvák, se jmenoval Michal Polák. Poutal na sebe pozornost zejména podáním písní Cliffa Richarda. Shakers uměli chytře skloubit hráčskou, vizuální i obchodní stránku své produkce. Poslední dva aspekty byly u Synkop slabší stránkou. Kluci ze Synkop stále prohlubovali kontakty se Shakers a 31.1.1965 si s nimi Míša Polák poprvé zazpíval.

1965: vlastní tvorba

Rok 1965 znamenal zásadní změnu. Významné místo v repertoáru začali zaujímat Beach Boys a Hollies a především: ve větší míře začala vznikat vlastní tvorba. Jiří Rybář přivedl spolužáka z průmyslovky Oldu Veselého, který dodal první písničky: Modré oči, Měla bys jít. Ve stejné době se rozjela plodná spolupráce s Františkem Jemelkou, který se stal kmenovým textařem skupiny. V průběhu dalšího roku vznikla série vlastních osobitých písniček Hej pane můj, Marťan, Suita pro J.S.Bacha, Válka je vůl, Měl jsem rád tvou peněženku, Žárlivá dívka, Musím odejít.

Zejména Marťan a Válka je vůl se staly generační výpovědí, typickou pro myšlenkové hnutí na prahu druhé poloviny 60.let:

Potkal jsem Marťana, měl vlasy na paty
a džínsy prodřený a nohy chlupatý
Tam u nich na Marsu je to běžnej úkaz
a tak se podivil, že chtěj po něm průkaz

Jelikož Marťan byl tak dalek by tu sed'
a moc se rozčílil, zčervenal a pak zbled'
a kašlal na náš svět ...

Závidím Marťanům tu jejich polohu
Když stojím na zemi moc kašlat nemohu ...

Vraťme se však ještě do roku 1965, který přinesl i další zajímavosti. Vedle Shakers a Ravens si se Synkopami zahráli i Rocky Eagles , Mefisto a Teenagers. V sobotu 26. června se na vyprodaném brněnském stadionu PKO odehrála velká beatová akce 'Brno - Bratislava v big beatu'. Synkopy 65 společně se skupinou Beatmen. Beatmen s Dežem Ursinym, to byl blesk z čistého nebe. Bezkonkurenční československá odpověď na Beatles. Dva sobotní koncerty nestačily uspokojit všechny zájemce, takže akci museli zopakovat i v neděli.

Rok 1965 přinesl Synkopám i první zákaz. To když rozvášnění diváci po jednom z koncertů rozpojovali vozy noční tramvaje a ukradli průvodčímu lístky a čepici. Jeden z výtržníků byl dokonce synem zaměstnanců Dopravních podniků. Odnesla to ovšem, jako vždy, kapela.


1966: VŠ klub Gorkého

Synkopy 61 vycouvali ze závodního klubu Dopravy a spojů a našli nový azyl ve Vysokoškolském klubu. Potkali tu tým šikovných a aktivních lidí. Začali používat dozvuk, amatérský to výrobek technika Jindry Stožického, a nové dynamické mikrofony české značky Tesla.

Hlavní změnu však znamenal v dubnu příchod Michala Poláka ze Shakers do kmenové sestavy kapely. Jeho vysoký falzet přispěl k utvrzení orientace na americký west coast rock neboli surfing sound (big beat s vícehlasým zpíváním typu Beach Boys a Mamas And Papas). Tento styl vyžadoval perfektně propracovanou a sladěnou vokální složku a na tom Synkopy 61 zakládaly svou osobitost na domácí scéně. O podobný sound se snažili pražští Cardinals a Rebels. S Polákem se kapele přiblížil i další okruh kamarádů, kteří uměli přispět radou a pomocí. Patřili mezi ně i sourozenci Pavel a Eva Romanovi, mistři světa (1962-65) a Evropy (1964/65) v krasobruslení.

Jednou prý přišel Pavel Roman na zkoušku Synkop 61, chvíli poslouchal a pak řekl: "No nic, musíme koupit Ringošovi nové bubny". A jak řekl, tak udělal. Jiří 'Ringoš' Rybář dokončil zkoušku na nové bicí.

VŠ klub udržoval i kontakty do zahraničí, a tak když přišlo pozvání na přehlídku do Polska, vyslal tam Synkopy 61. Jednalo se o festival v Gliwici v květnu 1966, kde nakonec získali první cenu (kterou představoval uhelný kvádr na podstavci). Měli sice pocit, že Poláci jsou co do vybavení a hráčské zdatnosti o krok vpředu, ale zaujali patrně svým aktuálním stylovým zaměřením se souhrou vokálů. Vysloužili si další pozvání na červenec do Gdaňska.

Pak následoval Poprask na laguně. Kdo přišel 16.9.1966 na premiéru do Mahenova divadla, zažil Goldoniho klasickou komedii plnou minisukní a big beatu, s vlastními písněmí Synkop 61. Tohle angažmá uvolnilo kapele přístup do nahrávacího studia. Písničky z Poprasku se postupně od konce roku 1966 do konce roku 1967 nahrávaly v brněnském rozhlase.

Na konci roku 1966 se na scéně objevila nová tvář: Když Pavel Pokorný odešel v říjnu na vojnu, nahradil jej u kytary na dobu dvou let Pavel Váně.

1967/8: soutěže a festivaly

V březnu 1967 se konal v Českých Budějovicích 1. beatový a jazzový festival. Synkopy 61 se střetli ve finále s olomouckými Bluesmeny, skončili druzí, ale dostali cenu diváků.

Vyvrcholením sezóny byl bezesporu 1. československý beatový festival v prosinci v pražské Lucerně. Košatou moravskou scénu reprezentovali vedle Synkop 61 ještě Vulkán, Atlantis a Bluesmen. Synkopy opět patřili k oceněným, společně s pražskými Rebels. Hlavní trofej si do Bratislavy odvážel Dežo Ursiny se skupinou Soulmen. Se Soulmeny pak vzápětí uspořádali spanilou jízdu po Slovensku a na oplátku vystoupení v Brně.

Koncem roku 1967 se na podnět PKO v Brně rozjela dlouhodobá soutěž s fotbalovým názvem Brněnská beatová liga. Hrálo se každý s každým a výsledky určovalo bodování poroty i publika.

Synkopy 61 už měli takové postavení, že když vyrazili někam na koncert, tak dalšími dvěma autobusy putovali fanoušci odění do triček s nápisy Synkopy a 'Válka je vůl'. Koly Beatové ligy tedy procházeli hladce a ve finále se střetli s Atlantisem. Atlantis - Zdeněk Kluka a Ulrychovci - tahali trumfy z rukávu v podobě Jimi Hendrixe a Cream, Synkopy se je zase snažili přebít přizvaným smyčcovým kvartetem Brněnské filharmonie. Výsledek slavného finále skončil nerozhodně, s jediným bodem navíc ve prospěch Synkop 61.

7.3.1968 proběhl v Českých Budějovcicích druhý festival jazzu a beatové hudby (Jazz-universiáda). Synkopy 61 si tentokrát odvezli jen 3. místo, ale stejně jako před rokem hlavní diváckou cenu.

2. československý beatfestival v prosinci 1968 ukázal, že vývoj rockové hudby pokračuje a že nastoupily nové aktuální trendy jako psychedelický rock. Synkopy byli již více v pozadí, přesto obdrželi alespoň druhou cenu v soutěži o nejúspěšnější písničku (Casanova).

Beach Boys v Brně

Slavní Beach Boys přijali pozvání jako hosté galaprogramu Bratislavské lyry 1969. Podnikavý organizátor Miloš Bernátek uspořádal 19.6. velký koncert na Zimním stadionu. O roli předskokanů se podělili Blue Effect, nově vzniknuvší Progress Organisation a Synkopy 61, kterým se v té době přezdívalo moravští Beach Boys. Skvělý zážitek pro všechny.

Každý člen Beach Boys prý přišel na koncert sám pěšky z hotelu. Mike Love dokonce kráčel přes celé město ve svém bílém kostýmu, za ruku se držel s dívkou a nesl též květinu, kterou stále oba očichávali (že by symbolika hippies?). Po vystoupení pro ně bylo samozřejmostí pomáhat balit a nakládat aparaturu a trpělivě zodpovídali všetečné a nemotorné dotazy. Co neutratili ze svých českých honorářů, rozdali prý před odletem.

Stručně, co bylo dál

Společným koncertem s Beach Boys se pro Synkopy 61 uzavřela nejšťastnější tvůrčí etapa. Následující dekáda nepřála nejen Synkopám, ale bigbítu vůbec. A Synkopy se na prahu této nepříznivé éry rozhodli k profesionalizaci.

První profi akcí byla federální šňůra Praha - Brno - Bratislava s pražskými Cardinals a bratislavskými Prúdy. Jenomže aby se kapela uživila, musela hrát často na tancovačkách, vyjíždět na zájezdy s Helenou Blehárovou a do rakouských barů a nočních podniků.

V roce 1970 vznikl v režii Milana Pelouška v brněnské televizi půlhodinový medailónek Synkop 61, situovaný do foyer Janáčkova divadla v Brně. Písně (Venuše, Byl jednou jeden král, Casanova, Stálo to za to, Nenech si lhát, Já slyším můzy, A bylo nám hej, Svatební, Bůh lenosti a Jen si hrej) jsou tu doprovázeny baletními kreacemi. I přes studenou akademičnost a 'slušnost' zpracování medailon vyvolal ve své době pobouření úřadů s důsledkem mnohaletého zákazu vystupování v televizi.

Po roce 1974, když se dlouholetý autorský spolupracovník Synkop Oldřich Veselý stal členem kapely, nastalo 'uriášovské' období, koketerie s hard rockem. Veselý v roce 1975 opět odešel (M. efekt) a vrátil se v roce 1980, aby se Synkopami (což je od roku 1981 oficiální název - bez vročení číslic) realizoval své artrockové projekty s texty Pavla Vrby: Sluneční hodiny, Křídlení a Zrcadla. Vlajka Synkop pak vlála v různých podobách a obměnách až do 90.let a vlastně se může kdykoli znovu a nově zatřepetat.


Nahrávky

technicky nekvalitní amatérské záznamy ze zkoušek 1961-3 a z Výstaviště 5.12.1964, soukromý archiv J. Čarvaše

snímky brněnského rozhlasu z období Poprasku na Laguně (1966: Moje tajemství, Musím ti říct sbohem, Budu vzpomínat, Návštěva staré dámy, 1967: Děvče napořád, Suita pro J.S. Bacha, Žárlivá dívka, Marťan, Když se tě ptám, Hej, pane můj, Válka je vůl


Diskografie:

Válka je vůl, SP Supraphon 1968

Měl jsem rád tvou peněženku/Tichej kout/Vítězství světla/Suita pro

J.S. Bacha, EP Su 1968

Casanova/Bůh lenosti, SP Discant 1969

Jennifer Eccles/Step Inside, SP Panton 1969

Já slyším můzy/Byl jednou jeden král, SP Pa 1970

A bylo nám hej/Jen si hrej/Venuše/Svatební, EP Pa 1970

Hůl, nůž a cop/Přichází den, Pa 1971

Malý lord/V pátek uragán vál Pa 1971

Festival, miniLP speciál Pa 1972

Park/Robinson, SP Pa 1973

Xantipa, miniLP Pa 1973

Formule 1, miniLP Pa 1974

Jen si hádej na LP Gong č.3, Pa 1976

Kolemjdoucí/Mlha, SP Pa 1976

Sluneční hodiny, LP Pa 1981

Křídlení, LP Pa 1983

Blues o výčepu/Modřinná soustava, SP Pa 1985

Blues pro můj den/Hra s pamětí, SP Pa 1985

Zrcadla, LP Pa 1986

Loutka na setrvačník, SP Pa 1987

Válka je vůl (The Best Of...), CD FT Records 1995


Literatura:

K. Bundálek: Goldoni v minisukních a s big-beatem, Rovnost 17.9. 1966

P. Ulrych: Putování za taneční hudbou, Rovnost 31.3.1967

P. Bartík: EP deska a svízel: Synkopy 61, Melodie 1968, č.6

K. Knechtl: Každý dostal něco na schování, Aktuality Melodie 22.12.1969

J. Tůma: Surf pro Boženu Němcovou, Aktuality Melodie 20.7.1970

J. Halada: Synkopy 61 v novém pořadu, Brněnský večerník 17.3.1972

F. Skotal: Zadáno pro Synkopy 61, Brněnský večerník 10.10.1974

J. Černý: Polyfonikové moravského beatu, Synkopy 61, Melodie 1975, č.1, s.5

J. Černý: Formule 1, Melodie 1976, č.2, s.62

J. Kravka: Jak přesltít rockera, Brněnský večerník 18.9.1981

-mis-: Synkopy po dvaceti letech, Gramorevue 1981, č.12

J. Kravka: Synkopy '82' aneb Kterak pohybovat velkomoravským monumentem v dimenzích menšinového žánru, Melodie 1982, č.4, s.101

Martina Zbořilová: Synkopy v zrcadlech času, Gramorevue 1986 č.4, s.9

Aleš Opekar, 1996

 

[nahoru]