A

Akord Club
[bbs9603]

B

Big Beat Club
[bbs9612]
Bodláci
[bbs9701]

C

Crazy Boys
[bbs9610]
EP Hi-Fi
[bbs9609]

F

FAPS Orchestra
[bbs9605]

H

Hajaja
[bbs9612]

K

Komety
[bbs9608]

N

New Comets
[bbs9608]
Rocky Eagles
[bbs9612]

S

Samuels Band
[bbs9604]
Sedláček, Pavel
[bbs9609]
Sputnici
[bbs9606]
Stíny
[bbs9701]
Studijní skupina big beatu
[bbs9609]
Synkopy 61
[bbs9611]

V

Volek, Michael
[bbs9610]

Bigbítové šlápoty č. 11[Rock & Pop, 1996/12]

(OBRAZY Z ROCKOVÝCH DĚJIN ČESKÝCH)

ROCKY EAGLES

V dobách, kdy Synkopy 61 ještě 'fidlaly' na housle módní taneční hity a kdy Brnu vévodily trubky a saxofony orchestrů Erika Knirsche, Antonína Blažka nebo Mirko Foreta, rodilo se již v jedné brněnské dixielandové kapele pravé rock'n'rollové doupě.

Sešli se tu klarinetista Láďa Viktorín, kytarista Petr Netočný, pianista Rosťa Hradecký a zpěvák Pavel Kučírek. Všichni již dávno z Rádia Luxembourg pochytili, že existuje i jiná rytmická hudba než dixieland. Změna byla na spadnutí.

Trhli se v červenci 1961 a na buben přibrali Petra Klusoně. Nacvičili asi osm rock'n'rollů a v září 1961 vystoupili pod názvem Hajaja v restauraci Starobrněnského pivovaru. Kučírek zpíval Elvise, Netočný Little Richarda. Pak přišel ještě jeden kytarista, Petr Styx, a kapela rozjela úspěšná tažení po čajích, která je vynesla až do mezinárodního varieté Rozmarýn.

Hajaja 62

Samouk Viktorín si koupil saxofon, Rosťa Hradecký, obdivovatel rychlé pravačky Jerryho Lee Lewise, se začal starat i o organizační chod kapely a základní kádr doplnil zpívající kytarista Tony Škrášek. V květnu 1962 nahradil Kučírka, jenž emigroval. Tony Škrášek, původem od Znojma, přicestoval do Brna s rodiči od Prahy v roce 1961 (dnes vede Classic Rock'n'roll Band). Když odešel na vojnu Petr Netočný, střídali se u mikrofonu se Škráškem příznivci kapely 'šejk' Petr Štrof a Michal Gärtner, občas i se svou sestrou Alicí.

Název kapely byl odvozen z flétnové znělky rozhlasových večerníčků, kterou složil, nic bigbeatového netuše, klarinetista Jindřich Šidla. Zbeatovaný Hajaja se stal znělkou skupiny. Mimochodem, podobný nápad měli v Praze i Sputnici a jejich Hajaja rock rovněž slavil úspěchy.

Základ repertoáru Hajaji tvořily instrumentálky Shadows a Duana Eddyho, vedle nichž burácel i dřevní rock'n'roll.

Stálý kontrabasista zpočátku v kapele nebyl, a tak zaskakoval, kdo měl právě čas. Prvním stabilním basákem se stal až Zdeněk Tylč, ten už měl dokonce baskytaru. Do kmenové sestavy pak ještě přibyl Honza Taubinger se svou sólovkou.

To už ovšem přispěchal rok 1963 a kapela se přejmenovala nejprve na Twist Club a vzápětí na Big Beat Club.

Big Beat Club

Název big beat se ke kapele dostal patrně přes známost Škráška s Pavlem Sedláčkem, který s kapelou i několikrát hostoval.

Big Beat Club získal velmi široký okruh příznivců, neboť se mu podařilo proniknout do Besedního domu v centru Brna na odpolední čaje, což bylo do té doby výsadou velkých orchestrů. Obří taneční večer proběhl také například na Výstavišti v pavilonu H, kam přišlo 25. ledna 1964 na dva tisíce lidí. Oblíbeným místem zábav se stal i klub Semilasso.

K typickým skladbám repertoáru tohoto období patřily Long Tall Sally, Shakin' All Over, Memphis Tennessee, Rip It Up, ale též instrumetálky jako Peace Pipe od Shadows nebo zrockovaný Čajkovského Louskáček, pianové číslo Hradeckého.

A aparatura? Původní domácky dělané bedny dvacítky, tahané na vystoupení městskou hromadnou dopravou, vystřídaly čtyřicetiwattové a nakonec přišel zesilovač 'Cyril'.

Cyrila vyrobil bratr Honzy Taubingera, student Vysokého učení technického ze Slovenska. Cyril, byť životu poněkud nebezpečný a mezi dvaceti a třiceti kily vážící, měl svůj půvab. Výkon 2 x 100 wattů, vysílací elektronky, vše svítilo do dálky bluesovou modří. Nádhera. Po vyhoření jeho trafa byl přestavěn novým stálým technikem Honzou Farkašem na zpěv s 80 watty. Ale to už bylo pro skupinu se jménem Rocky Eagles.

Intermezzo

Poslední vystoupení Big Beat Clubu se odehrálo v závodním klubu ZKL 14.listopadu 1964. Kapela obdivuhodně fungovala i přes 'angažmá' některých členů v základní vojenské službě. Aktivita však přece jen klesala. Láďa Viktorín v Praze spolupracoval se skupinou Jupiter, která jej lanařila (marně) natrvalo. Hlavní příčinou rozplynutí činnosti Big Beat Clubu však byla asi skutečnost, že se Tony Škrášek po dokončení elektrotechnické fakulty stěhoval s rodiči opět zpátky do Prahy, kde zůstal nastálo.

Rosťa Hradecký nejprve přijal lano do Synkop a několik měsíců s nimi hrál na piano. Konečně, Michal Gärtner s Alicí učinili totéž a zůstali v Synkopách o něco déle. Hradeckého však lákala tvrdší hudba, a tak posháněl spoluhráče a 19.4.1965 měla premiéru nová kapela.

Rocky Eagles

Základní trio Hradecký - Netočný - Viktorín zůstalo stejné, jako u předchozích formací. K tomu pak přistoupily tři nové tváře. Mirek Daňhel, kytarista s dobře zvládnutou technikou Chucka Berryho, basový kytarista Pavel Malý a bubeník Karel Antonín. Razantní hra mladičkého Antonína přispěla k celkovému přitvrzení soundu skupiny. Na jídelníčku se objevili i Rolling Stones a Hradecký začal také používat foukací harmoniku.

Rocky Eagles se stali vyhledávanou kapelou tancechtivých hostů vysokoškolského klubu na Leninově (dnes Kounicově) ulici, v kavárně nebo vinárně Máj v centru Brna, v restauračním komplexu Hvězda u brněnské přehrady, na Šelepce nebo v restauraci U Ševčíků. Sem tam vyrazili na odpolední čaje i do vesnic kolem Brna.

S narůstající popularitou přicházely zajímavější (i kurióznější) nabídky. V roce 1966 byli například opakovaně zváni na Hornické dny v Ostravě, které byly mimořádně bohatě podporované místní administrativou. Vysoce šťastným a plodným se ukázalo především spojení s Klubem mladých cestovatelů, jednímž z jeho aktivistů byl Miloš Bernátek.

7.-9.května 1966 Klub uspořádal setkání mladých cestovatelů v Moravském krasu. V Kateřinské jeskyni zde míval koncerty tragicky zesnulý varhaník Ota Čermák, jehož památku se pořadatelé rozhodli uctít vystoupením Rocky Eagles. Zatímco venku pršelo, na pět set lidí se rozložilo po kluzkých kamenech temné jeskyně a zaposlouchalo se do rockového dunění, mysticky se odrážejícího od jedné skály k druhé, od kamene ke kameni. Však šlo o 'Skalnaté orly', jak též vyjadřovala nášivka s motivem orla na černé košili.

Dalším vyznamenáním pro Rocky Eagles bylo pozvání ke společným vystoupením se slavnými slovenskými The Buttons, jejichž zpěvák Dodo Šuhajda byl velkým obdivovatelem Micka Jaggera. Koncerty proběhly v červnu a září 1966. Neméně zajímavou zkušeností však byla i návštěva NDR.

V Německé demokratické republice

Koncertní turné po NDR v červnu 1966, rovněž zorganizované Klubem mladých cestovatelů, bylo detailně naplánovano a nazkoušeno. Byly připraveny i 'dary pro přátele', jak bývalo při 'družebních' návštěvách zvykem.

Všechno ale dopadlo trochu jinak. Po asi dvaceti minutách rock'n'rollu při úvodním vystoupení ve Veltenu se ozval dusot vojenských kanad, patřících sovětským vojákům, 'dočasně umístěným na území NDR'. Vojáci vtrhli společně s policií do přeplněného sálu a představení skončilo. Důvod? Daný druh hudby nebyl v NDR povolen, takže nemohl být povolen ani tento koncert.

Sál byl promptně vyklizen, kapela odvezena v gazících na výslech a už tu bylo obvinění z propagace západní kultury. Průšvih nakonec odnesl pouze německý organizátor, který si snad dokonce něco odseděl ve vězení. Rocky Eagles zůstali hosty a aby přišli na jiné myšlenky, celých naplánovaných deset dnů byly vláčeni po nejrůznějších turistických pamětihodnostech.

1967-68

V těchto letech kariéra Rocky Eagles kulminuje. Kapela udělala přehrávky, ale každý si ponechával své občanské zaměstnání.

Pavla Malého vyměnil u baskytary Pavel Hloušek a na sólový zpěv byl přibrán Václav Šíbl. Do programu se prodírají Jimi Hendrix, Yardbirds a skladby od Spencer Davis Group nebo The Who.

V březnu 1968 se skupina zúčastnila Beatového festivalu v Jihlavě a získala u poroty druhé místo. Hrála na mistrovství v kulturistice, na volbách Miss a na dalších možných i nemožných akcích. V Rockey Eagles hostovali Ivan Sultanov, Petr Ulrych, Bojar Voda, Pavel Váně nebo Petr Kaplan, když poblíž sloužil na vojně. Nikdy se však nedostali do masových médií. Nikdy se nedostali do nahrávacího studia. Díky tomu nemohl její věhlas překročit hranice Moravy.

Rocky Eagles měli ve své době skalní příznivce, kteří svou kapelu stavěli nad Synkopy 61. Mezi zpěvnějšími a česky zpívajícími Synkopami a tvrdšími, angličtinu vyznávajícími Rocky Eagles pulsovalo v Brně a okolí podobné napětí, jako mezi Olympikem a Matadors v Praze, nebo mezi Beatles a Rolling Stones v Anglii.

Srpen a šáteček

To byl rychlý proces. Rosťa Hradecký strávil invazi spřátelených armád v srpnu 1968 na dovolené v Rumunsku a než se rozhodl vrátit, zřizovatel rozprodal varhany Matador i část aparatury. Hradecký se dal na čas raději k dechovému orchestru.

Petr Netočný s Karlem Antonínem zkoušeli hrát dál jako R.I. Eagles a vrátili se k tancovačkám. Od roku 1970 pokračovali pod názvem Albatros, ale to už je jiná historie...

Literatura

prakticky dosud žádná.

Nahrávky

Big Beat Club 11/1964 (Hvězda) - soukromý archiv

Rocky Eagles 1965, 1966 a 1967 (U Ševčíků) - soukromý archiv

Aleš Opekar, 1996

 

[nahoru]