A

Akord Club
[bbs9603]

B

Big Beat Club
[bbs9612]
Bodláci
[bbs9701]

C

Crazy Boys
[bbs9610]
EP Hi-Fi
[bbs9609]

F

FAPS Orchestra
[bbs9605]

H

Hajaja
[bbs9612]

K

Komety
[bbs9608]

N

New Comets
[bbs9608]
Rocky Eagles
[bbs9612]

S

Samuels Band
[bbs9604]
Sedláček, Pavel
[bbs9609]
Sputnici
[bbs9606]
Stíny
[bbs9701]
Studijní skupina big beatu
[bbs9609]
Synkopy 61
[bbs9611]

V

Volek, Michael
[bbs9610]

Bigbítové šlápoty č. 12 [Rock & Pop 1997/1]

Když v roce 1956 v Redutě poprvé zazněl rock'n'rollový hit Rock Around The Clock v podání Akord clubu, byla to z dnešního pohledu výjimečná událost (jakkoli si přítomní účastníci asi žádnou výjimečnost neuvědomovali). Do roku 1961 bylo rock'n'rollových kapel opravdu jen pár. Samuels Band, Fapsorchestra, Sputnici, Komety, EP Hi-Fi, Crazy Boys. Naproti tomu v letech 1964-65 už bylo jenom v Praze několik set kapel. Náznak velkého bigbítového boomu už začal být patrný od roku 1961. Začaly vznikat a zase zanikat kapely, na které si už dnes málokdo vzpomene. Nám však za připomenutí rozhodně stojí.

STÍNY

Mezi nejpopulárnější a nejvlivnější zahraniční kapely patřila na začátku 60. let anglická skupina The Shadows. Jasný, panenský zvuk sólové elektrické kytary Hanka Marvina a rytmické frázování doprovodné kytary Bruce Welche inspirovalo spoustu chlapců ke koupi vlastní kytary a k prvním hráčským pokusům.

Patřil mezi ně i teenager Ota Jahn. Upustil od shánění saxofonu, koupil si českou elektrickou kytaru Grazioso a začal na ni cvičit.

V roce 1961, když bylo Jahnovi osmnáct let, vznikla okolo něho a jeho přátel kapela s velmi výmluvným názvem - Stíny (Shadows). Dalším kytaristou se stal Václav Šimeček, zpěváky Václav Měřička (zpíval hlavně Cliffa Richarda) a Zbyněk Kadlec (ten byl na vše ostatní).

Základ: basy & decibely

Baskytara byla na našem trhu stále nedostupná, a tak museli hoši vymýšlet. Rozpitváním struny dovezené ze Západu zjistili, že pod vinutím obsahuje něco jako hedvábí. Napnuli tedy na soustruh ocelovou strunu a vinuli nejprve hedvábnou nit a pak měď. Struny pak natáhli na standardní českou Jolanu. Vydržely nekonečně dlouho, jen časem ztrácely zvuk, neboť neměly antikorozní ochranu.

Unikátní baskytara, kterou ve Stínech obsluhoval Bohumil Bank, získala brzy věhlas a občas si ji půjčoval i Pavel Chrastina.

K bubnům usedl Miroslav Janatka. Janatka byl také zručným zvukařem. Stíny nejprve hráli na Ideál, zesilovač zakoupený v obchodě s hudebními nástroji. Tato komická bedýnka skrývala energii 3,5 W a vzadu dva banánky. Janatka udělal roztrojku pro všechny kytary Stínů. Po půl roce však Ideál přestal stačit, stačil-li vůbec někdy, a Mirek Janatka sestrojil zesilovač vlastní a to hned na 30 Wattů. Zesilovač byl svou silou ve své době natolik ojedinělý (měřit se s ním mohl jen Kaplanův a Doležalův Samuel), že si ho například Miki Volek opakovaně s prosíkem půjčoval.

Standardní beatový koktejl

V repertoáru Stínů se střídaly rock'n'rolly se shadowsovskými instrumentálkami. Například Whole Lotta Shakin' Goin' On od Jerryho Lee Lewise, Dynamite od Cliffa Richarda, Bad Boy od Martyho Wilda nebo Big Beat Boogie Sandyho Nelsona (z repertoáru Berta Weedona).

Párkrát vyhráli na jakýchsi soutěžích se svými instrumentálkami (které byly výhodně vzhledem k absenci anglických textů, s nimiž byly stále problémy). Slavné večery se odehrávaly například v kavárně Ural, naproti Bílé labuti. Každou neděli tam hrálo pět až šest kapel. Vedle Stínů třeba Black And White nebo Komety. Sál byl v obležení. Okolo baráku bylo lešení a lidé po něm lezli do oken. Všechno praskalo ve švech

Vojna, bar a Mefisto

Skupina Stíny působila aktivně až do října 1962, kdy Ota Jahn odešel na dva roky na vojnu. V průběhu jeho vojenské služby se ještě podařilo uskutečnit pár příležitostných vystoupení. Po vojně začal Ota Jahn nejprve hrát v baru hotelu Internacionál. S kapelou houslisty Pelanta, s pianem a akordeonem. Měli v repertoáru asi pět set skladeb a vždycky řekli číslo - a už se jelo. Než kytarista Jahn nalistoval příslušný part, byl už pomalu konec skladby. Lano do skupiny Mefisto, která právě nabírala své profesionální obrátky, bylo vysvobozením.

Po Stínech zbylo pár pomačkaných fotografií a krátký záznam, pořízený na magnetofon Sonet Duo.

BODLÁCI

Nyní se přenesme až do Uherského Hradiště. Ani tomuto místu se v roce 1961 nevyhnul dosah rock'n'rollového vábení. V rámci místní střední umprůmky vzniklo divadélko Origo a v divadélku kapela Thorns, doprovázející herce - spolužáky.

V duchu Semaforu, pod zřetelným vlivem Šlitra a Suchého, začala vznikat pásma s texty a písničkami, kde hlavním autorem textů byl Vojta Vacke a hudby Petr Foltera. Kapela byla brzy vybavena českými elektrickými kytarami a šestistrunnou baskytarou z Krnova. Zakrátko počeštila i název na Bodláci.

Od malých forem k velkému beatu

Jak čas běžel, vyvíjel se i hudební vkus, a tak The Shadows, The Beatles, Gerry & The Pacemakers nebo The Rolling Stones na sebe nenechali dlouho čekat. Kapela se odklonila od divadla, přitvrdila, a nastoupila obvyklou beatovou cestu po sobotních a nedělních čajích v Hradišti a okolí.

Na sólovou kytaru hrál a zpíval Petr Foltera. Na doprovodnou kytaru hrál, zpíval a texty psal Alexandr Babraj. Dalším textařem a zpěvákem současně byl Josef Kaloč. Společně s nimi ještě zpíval Rudolf Sacký. Zatímco bubeník byl stabilní - Waldimiro Miszak, baskytaristé se měnili: Stanislava Kyncla vystřídal Pavel Rimský, Rimského Otto Bílek, Bílka Pavel Vráblík a Vráblíka zpět zase Bílek.

V domě, kde sídlilo divadélko Origo, byly dva sály podniku Reduta, nahoře malý a dole velký. Zde měli Bodláci příležitost představit se několikrát do roka v koncertním (tj. netanečním) programu a uvést své vlastní písničky z dílny Foltera/Kaloč nebo Foltera/Babraj.

Začínali v malém sále (který jinak fungoval i jako zkušebna), ale ten brzy nestačil a tak se akce stěhovala do velkého, o patro níž. Podobné 'galakoncerty' se odehrály i ve velkém sále Lidového domu nebo ve Slováckém divadle.

Ti nezbytní kolem

Také Bodláci měli svého spolehlivého zvukaře. Byl jím Oldřich Kulhajm. Výbavu vylepšovali jak se dalo. Z 'vypůjčených' prken si nechali u místního truhláře stlouci bedýnky, do kterých zamontovali nakoupené repráčky. Hall se jim pokoušeli vyrobit technici z Letu Kunovice, kam kapela později administrativně spadala. Booster zase naopak objednali u bratra známé moravské folklórní pěvkyně Jarmily Šulákové. Šlo o aparát připomínající krabici od bot, který musel na pokyn kytaristy zapínat a vypínat technik pod pódiem.

Z Letu Kunovice byl i 'bodyguard' kapely, kterého vozili s sebou. Vazbič Josef Konvalinka dohlížel na bedňáky, staral se o produkční záležitosti a když bylo třeba, udeřil.

Bodláci postupně rozšiřovali svůj akční radius, takže obhospodařovali čaje a zábavy v oblastech od Zlína po Luhačovice nebo Kroměříž. Časem je znali i posluchači z okolí Brna, Karviné, Opavy a Havířova, Frýdku-Místku i Jablunkova.

Manfred Mann v Bodláčí

Věřte nebo nevěřte, ale Manfred Mann se svou skupinou a zpěvákem Paulem Jonesem nevystoupil v roce 1965 jenom v Praze a v Bratislavě. Zahrál si také v Uherském Hradišti. A hádejte, kdo dělal předkapelu ...

Bodláci na to dnes vzpomínají s úsměvem, ale užili si svoje. Místní Sportovní hala není žádné tintítko a osmdesát metrů šíře, to bylo na zesilovač o síle 20 Wattů trochu dost. Při zkoušce neslyšeli ani sami sebe, natožpak aby mohli atakovat masu beatových fanoušků. A teď si představte, že technici od Manfreda začali vybalovat aparaturu Vox o síle 1000 Wattů!

Snaha domluvit zapůjčení tady byla, ale 'Manfredi' se obávali nekalé konkurence a odmítli se podělit.

Saxofonista a kytarista Mike Vickers byl dokonce tak nervózní, že ani nemohl doladit kytaru. Nakonec mu pod pódiem vypomohl Foltera, když Vickers zafoukal éčko na saxofon. Vickersův booster však již mohl obdivovat jen z povzdálí.

Koncert začal a Bodláci spustili beatlesáckou Can't Buy My Love. Když britský technik slyšel, že skoro nic neslyší, slitoval se a nastavil Bodlákům své mikrofony. To byla ale v daném okamžiku medvědí služba. Kytary dál skomíraly a nad nimi začaly naráz hřímat znejistělé hlasy se svahilskou angličtinou. Dobromyslný Brit připojil do Voxe i kytaru a česká Jolana začala překvapením řachtat a pískat.

Týden před vystoupením Bodláci vyměnili basáka, takže ani nebyli moc sezkoušení - zkrátka hrůza. Nakonec odehráli svou ani ne půlhodinovou sadu přes vysněnou aparaturu Vox, ale byl to zřejmě nejstrašnější koncert v jejich životě.

Pak spustil Manfred Mann a to byl rachot. Bodláci byli nadšení, i když někteří místní diváci naopak odcházeli, protože se jim produkce zdála moc hlučná.

Na magnetofonovém pásu

Pan Kozderka z brněnského rozhlasu (otec dnes už nežijící zpěvačky a herečky Laďky) si Bodláky jednou přijel poslechnout a pak je pozval do studia. Do té doby nahráli jen tři písně: instrumentálku od The Shadows, vlastní verzi písně Život je pes (Suchý &amo; Šlitr pro Pavla Sedláčka) a vlastní píseň Vidím padat hvězdy.

V brněnském rozhlasovém studiu vznikly v roce 1966 profesionální nahrávky písní Musím ti dát sbohem, Get Off Of My Cloud (The Rolling Stones 1965), Má loď se loudá a Hany. Dvě posledně jmenované skladby dokonce několikrát vedly tehdejší rozhlasovou písničkovou soutěž 'Brněnská koloběžka', která vznikla po vzoru pražské Houpačky.

Do studia se pak Bodláci dostali ještě jednou v Ostravě. Nahráli zde čtyři vlastní písně Dejte mi pít, Neotravuj, Hej, já budu se smát a Stín. Škoda, že tyto nahrávky ani brněnský, ani ostravský rozhlas neuchoval. A tak i po Bodlácích zbylo vedle zažloutlých fotek jen pár amatérských magnetofonových záznamů.

Začátek konce

Z Ostravy přišlo lano od Richarda Kovalčíka a Petr Foltera přešel do Havířova do zakládající sestavy Flaminga (1966-67). Do Hradiště se pak ještě jednou vrátil v únoru 1968 a Bodláci znovu hráli až do září. Tehdy se však sestava nadobro rozpadla, neboť Petr Foltera nastoupil na Vysokou umělecko průmyslovou školu do Prahy a bubeník Miszak emigroval do Německa.

Firma Bodláci byla pak ještě jednou vzkříšena, zhruba v letech 1970-73, ale jediným styčným bodem se starou sestavou tu byl baskytarista Otto Bílek. Skladbou repertoáru a stylem šlo již o naprosto odlišnou kapelu.



PS:

Prosíme všechny čtenáře, kteří mají doma jakékoli písemné, obrazové a zejména zvukové materiály, týkající se Stínů, Bodláků a jakýchkoli dalších zapomenutých i notoricky známých kapel, aby se ozvali autorovi seriálu. K zapůjčení nebo odkoupení - děkujeme!

Aleš Opekar, 1997

[nahoru]

 

[nahoru]