Albatros
[hbb0406]

B

Big Beat Club
[hbb0405]

E

Elektofonic
[hbb0401]

H

Hajaja
[hbb0403]

R

R.I.Eagles
[hbb0406]
Rocky Eagles
[hbb0406]

T

Twist Club
[hbb0404]

BRNĚNSKÝ ROCK'N'ROLL

Brněnské elektrické kytary ELEKTROFONIC

Ještě před tím, než na konci první poloviny šedesátých let minulého století vytryskla bítová horečka, se u nás zjevila jedna z prvních elektrofonických neboli elektrických kytar. Bylo to těsně po druhé světové válce, kdy dravým americkým muzikantům přestalo stačit swingové boogie, takže na začátku padesátých let vymysleli rychlou bluesovou „dvanáctku“ nebo „šestnáctku“, tedy rock and roll.

Kilima Hawaians

První elektrickou kytarou byla jednoduchá havajská kytara, patřící hudebníkům z Havaje, kteří si říkali Kilima Hawaians. Tuto skupinu, která nestačila před válkou odjet za oceán a zůstala v Německu, přivedl do poválečné Prahy hudebník Václav Kučera (*1925–1983). Havajané, kteří v tehdejším Československu zůstali po dobu, než si vydělali peníze na cestu domů, zanechali z vděčnosti Václavu Kučerovi tuto první elektrickou kytaru. Ta se stala základem orchestru, který Kučera sestavil a který hrál hudbu z Tichomoří, Mexika i Kuby. Působili v mnoha zemích a natočili spoustu gramofonových desek. Říkali si Kučerovci a působili na naší hudební scéně až do začátku osmdesátých let a inspirovali mnohé hudebníky, dokonce i ty brněnské.

Killimas

Díky tomuto vlivu vzniklo začátkem padesátých let v Brně hned několik souborů, které se touto hudbou zabývaly.

Vystupovaly ve stylizovaných květinových košilích a také s věnci květů kolem krku. Veřejnost je mohla spatřit například během letních nedělí na Brněnském veletrhu u jezírka. Tři z těchto brněnských havajských skupin daly základ seskupení hudebníků, jaké nemělo doposud u nás obdoby. Vznikl orchestr do té doby nevídaný, jelikož byl složen z hudebníků hrajících pouze na elektrické kytary. Dnes vnímáme toto hudební dění, které trvalo celých deset let, pod sjednoceným názvem ELEKTROFONIC.

Elektrofonic kvintet

obrázek

Většina těchto hudebníků si v prvopočátcích vzala za vzor amerického kytaristu Les Paula.

Z brněnské havajské skupiny Fetingr Boys se vyčlenili dva hráči na kytaru, a to Lubomír Niziol (*1933) a Vlastimil Altrichter (*1931). Spojili se s dalšími kytaristy havajských skupin Josefem Šotlíkem (1933–1990) z Kilimas a Gustavem Růžičkou (*1932) z Estrádního souboru Máj (E. S. Máj) a Zdeňkem Věžníkem (*1933). Tato skupina, založená v roce 1956, se pojmenovala Elekrofonic kvintet.

Zřizovatele jim, jako i mnohým ostatním, dělalo družstvo Malba a přístřeší vytvořil Dům pionýrů a mládeže v Brně Lužánkách.

Vzhledem k tomu, že se u nás v té době elektrické kytary nevyráběly, museli si je sestrojit sami. Kytarový krk ze „španělky“ doplnili vyřezaným tělem kytary z prkna, a to podle tvaru, který viděli v zahraničním časopise. Potom stačilo připevnit pod struny snímač značky Briliant, který se u nás vyráběl ke kytarám „gipsonkám“.

Electrofonic 1959 To, co Les Paul natáčel sám playbackem ve studiu, se těchto pět zručných kytaristů naučilo hrát jako soubor k veřejnému vystupování.. Jakmile se o skupině dozvěděl Gustav Brom, jeden z nejvýznamnějších jazzových dirigentů u nás, přišel si je poslechnout a nabídl jim hostování při koncertech svého orchestru.

V roce 1958 odešel Niziol do základní vojenské služby. Šotlík zůstal s Věžníkem a přizval ke spolupráci své bývalé kolegy ze skupiny Kilimas, Jaroslava Bureše (*1935), Lubomíra Foukala (*1934) a Josefa Vlčka (*1928). Později místo Šotlíka, který dostal nabídku ke Kučerovcům, hrál na kytaru původní hráč na „havajku“ z E. S. Máj, Zdeněk Čejka (*1937). Také s nimi jako kontrabasista spolupracoval později známý zpěvák Milan Chladil (1931–1980). Hráli při různých příležitostech v Brně, účastnili se také každý rok Dnu stavbařů v Bratislavě, či zahajovali první Liberecké veletrhy s Bromovci, se kterými také účinkovali v televizním pořadu V osm hodin na Barrandově.

K rozpadu této části Elektrofonicu došlo někdy ke konci roku dvaašedesát. Foukal dostal v osmašedesátém angažmá v Praze a stal se jódlerem u Kučerovců

Dixie

Ještě před nástupem Niziola na vojnu chodil na zkoušky Elektrofoniku sbírat zkušenosti Radek Tauber (1936–2001). Nacvičoval obdobný repertoár s kytaristy Vilémem Židlíkem (*1932), jeho bratrem Jaroslavem Fürlem (*1940), Otakarem Olšaníkem (*1940) a pozdějším věhlasným jazzovým kytaristou Milanem Kašubou (*1940). S Tauberem a Olšaníkem se spojil Gustav Růžička z původní formace, doplnil skupinu teprve patnáctiletým Pavlem Vodičkou (*1943) a přizval Otto Hebvábného (*1936–1967) z E. S. Máj. Tímto vytvořil druhou větev Elektrofoniku, která se nazývala Dixie kvintet.

obrázek V roce 1959 odešel plnit své základní vojenské povinnosti Olšaník a nahradil jej Pavel Mouka (*1944), který hrál současně s kytarovou skupinou svých vrstevníků Akord. Novými posilami z Akordu byli Arnošt Kalina (*1943), Vladimír Konečný (*1944), Pavel Zdražil (*1944) a baskytary se ujal František Frola (*1924). Šestým do počtu se stal Tauber, který převzal místo vedoucího a mluvčího skupiny. Název se změnil na Dixie sextet.

Kytary

Od roku 1958 se začaly vyrábět v družstvu Dřevokov Blatná cenově dostupné bezlubové elektrické kytary nazývané „prkno“. Byly pojmenovány Gracioso a pro vývoz do východní i západní ciziny nesly označení Futurama. Ve stejném roce tyto kytary získaly zlatou medaili na mezinárodní výstavě Expo v Bruselu. Ve svých začátcích na Graciosu hráli i George Harrison z Beatles, nebo Jimmy Page z Led Zeppelin.

Na fotografii druhé formace Elektrofoniku, založené Šotlíkem a Věžníkem, jsou už všichni s kytarami Gracioso a Vlček se zapůjčeným prototypem elektrického kontrabasu značky Arco.

Elektrické nástroje se začaly vyrábět také v Hradci Králové nebo v Hořovicích. Zajímavostí v této oblasti byla výroba vzhledově atraktivní nízkolubové kytary Tornádo. Její výroba začala v roce 1963 v Hořovicích a vyrobilo se jí na deset tisíc kusů.

Elektrofonic

V roce 1962 se konalo v Bratislavě finále Soutěže tvořivosti mládeže v oblasti hudebních souborů. Vítězi se stali Dixie sextet ve složení Tauber, Mouka, Konečný, Zdražil, Kalina a Frola. V soutěži hudebníků-jednotlivců získal první místo, v té době vojnu sloužící, Otakar Olšaník. Porotu překvapil kytarovým doprovodem, který si předem nahrál na magnetofon. Dixie sextet dokonce několikrát účinkoval v přímých přenosech zábavných pořadů v televizi. V roce 1961 to byla například estráda Přijde jaro, přijde, vysílaná z kulturního sálu Zbrojovky Brno. Spoluúčinkoval orchestr Mirko Foreta, skupina Karla Dudy, dívčí dixiland Evy Patákové, Olga Sabová, evropská jednička na elektrofonické varhany Ota Čermák a baviči Milan Masný, Ruda Stolař, Zdeněk Galuška a Válek, coby Smutný muž.

obrázek Kytaristé okolo Taubera také nahráli hudební znělku, skladbu Amorado, k tehdy pravidelnému týdennímu rozhlasovému pořadu pro mládež, nazvanému Dostaveníčko mladých . Jeden z dílů rozhlasového pořadu z konce dvaašedesátého roku byl tomuto seskupení věnován. Byli zde uvedeni jako 'Elektrofonické kytarové sexteto'. Přibližně od této doby začali používat název Elektrofonic.

V září roku 1963 odešel Mouka plnit vojenské povinnosti, Frola se začal věnovat jinému druhu muziky a skupinu opustil i Konečný se Zdražilem. K Taubrovi a Kalinovi se připojili dřívější členové Olšaník a Vodička a baskytaristou se stal Jiří Chuchvalec (*1940–1985). Na bicí s nimi začal hrát Ota Malý (*1931–asi 1972) a pro zpestření repertoáru zpíval Antonín Hanák (*1940).

V květnu 1964 hostovali v berlínském Pressefest O S T a v Praze natočili čtyři skladby pro gramofonovou společnost Artia ve složení ve složení Tauber, Olšaník, Zdražil, Kalina, Chuchvalec a Malý. V jedné z nich, rokenrolu, hostoval vynikající brněnský saxofonista Jaroslav Humpolík (*1927). Tato gramofonová deska vyšla i v Supraphonu.

V roce 1965 hostovali ve vídeňské Stadthalle v televizním hudebním programu. Po odchodu Chuchvalce si Hanák ke zpěvu přibral i baskytaru. Radek Tauber ke konci roku odešel do orchestru Mirko Foreta. Olšaník s Kalinou a Hanákem nastoupili do orchestru Vladimíra Richtera, který hrával nejčastěji v kavárně Máj. Po krátké době přijali místa v souborech, které účinkovaly mimo republiku. Hanák potom žil dlouhá léta ve Spojených státech a Vodička stále přebývá ve Švýcarsku.

Seskupení brněnských kytaristů kolem skupiny Elektrofonic bylo svou kvalitou a množstvím hudebníků jedinečné a nic podobného se již nikdy v Brně neopakovalo. Elektrofonic dal základ brněnskému big beatovému dění, které ovládlo šedesátá léta vyznačující se především nadvládou elektrických kytar.

Diskografie

obrázek

The Electronics

Alexander's Ragtime Band ~ Amorada / Big Beat Road ~ Big Beat Slalom

EP Artia SUK 33569, 1965

Kytarový soubor Elektrofonic

Alexander's Ragtime Band ~ Amorado / Dálnice ~ Slalom

Supraphon 0241, 1965

Přes odlišné označení jména souboru a názvy snímků jsou obě desky obsahově identické


obrázek

Elektrofonic 1962-1964

Alexander's Ragtime Band ~ Amorado ~ Rozita ~ Sweet Georgia Brown ~ Přišla ruba k rakovi ~ Dálnice ~ Rozcestí ~ Caravan ~ Slepička ~ Deštivá noc ~ Na houpačce ~ I Can't Give You Anything But Love ~ Midnight ~ Slalom ~ Svítání ~ Krásný je každý den ~ Vstříc lásce ~ Hudba pro mne ~ Křižovatky ~ Hlavní třída ~ Alexander's Ragtime Band (verze 2)

CD Jiří Donné, 2004


Jiří Donné, 2004