Albatros
[hbb0406]

B

Big Beat Club
[hbb0405]

E

Elektofonic
[hbb0401]

H

Hajaja
[hbb0403]

R

R.I.Eagles
[hbb0406]
Rocky Eagles
[hbb0406]

T

Twist Club
[hbb0404]

BRNĚNSKÝ ROCK’N’ROLL

HAJAJA

Bigbeatovému dění, které se začalo rozšiřovat začátkem šedesátých let, napomohl fakt, že přes zoufale nedokonalé zvukové aparatury a nutnost si vyrobit svépomocí téměř vše potřebné, se u nás prodávalo dostatečné množství cenově dostupných elektrofonických kytar. Pracovníci v kultuře a v tzv. „osvětě“, ale i obchodní zástupci v podnicích a továrnách, mnohdy kvůli svému prospěchu podporovali organizování akcí tohoto hnutí. A to i přesto, že byli často v přímém spojení s funkcionáři tehdejší vedoucí politické strany KSČ – zásadní odpůrkyní bigbeatových iniciativ.

Bylo tomu tak proto, že nadšení hudebníků a jejich přátel napomáhalo kulturním pracovníkům vyrovnat se s pracovními povinnostmi. Mohli si udělat „čárku“ za uskutečnění kulturních úkolů. Rokenrol neměl na růžích ustláno za našimi hranicemi směrem na západ, neřkuli tady, za „železnou oponou“. Podle všeho to byla doba, ve které se názory mezi generacemi snad nejvíce od sebe vzdálily, a to nejen v hudební oblasti. 

Navzdory všemu u nás začalo vznikat největší lidové hudební hnutí všech dob. V červenci roku 1961 se z dixielandového souboru Jaromíra Heroudka (*1940) odtrhla trojice mladých hudebníků a založila s největší pravděpodobností první rokenrolovou skupinu v Brně. V čele stanul Rostislav Hradecký (*1940), klavírista s osvojenou herní technikou Jerryho Lee Lewise.

Druhým zdatným instrumentalistou byl Vladimír Viktorín (*1943), původně klarinetista, který obětoval nemalý peníz na zakoupení B-tenor saxofonu. Pěveckými protagonisty se stali, jako třetí z této trojice, kytarista Petr Netočný (*1943), který měl ve svém repertoáru především Little Richarda a vítěz soutěže mladých talentů, kterého přibrali, zpěvák Pavel Kučírek (*1938) s výběrem skladeb Elvise Presleyho. Skupinu doplnil zdatný bubeník Petr Klusoň (*1944), který si velkou část svého nástroje vyrobil sám. Zkoušky probíhaly na privátě u Netočného, naproti tehdejší vinárny Venuše, na Jakubském nám. č. 5, později ve škole na Mendlově náměstí. 

Hajaja 61

Premiéra se konala v září roku 1961 v sále restaurace starobrněnského pivovaru. Krátce na to byli posilněni přibyvším sólovým kytaristou Petrem Styxem (*1944), který do té doby hrál na elektrickou kytaru v hudebním souboru amatérského divadla Monokl. Kromě starobrněnského pivovaru hrávali v bosonožské sokolovně, v Besedním domě v Králově Poli a také vystupovali v mezinárodním varieté Rozmarýn. Ne vždy se jejich hudební produkce odehrála s pochopením veřejnosti z řad návštěvníků. Při jednom z těchto raných vystoupení v sále Semilassa se vrhl jeden příznivec tehdejší vedoucí politické strany s nožem v ruce na pódium s křikem, kterým vyjadřoval, že hudebníci svým projevem zamořují sál, ve kterém se odehrávají slavnostní výroční schůze Komunistické strany Československa. Všichni zúčastnění byli přesvědčeni, že se žene zabít zpěváka Kučírka. Naštěstí mu jenom uřízl kabelovou šňůru od mikrofonu. 

Hajaja 62

Nikdo si už nevzpomíná, zda v tomto období skupina používala název Hajaja 61. Jisté je, že do nového roku vstupovala s novým názvem Hajaja 62. Ten odvodili od své úvodní znělky, jíž bylo flétnové ohlášení rozhlasového večerníčku pro děti, kterou složil Jindřich Šidla. 

Toto rokenrolové období už nemělo dlouhého trvání. Styx odešel a nějakou dobu hrál v Ostravě s orchestrem Ivo Pavlíka, potom v Polsku spolupracoval na nahrávkách big beatové skupiny Červone a čorne a v polovině roku 1963 odešel plnit vojenskou povinnost k útvaru PTP (Pomocný technický prapor – Černí baroni). Po vojně se už hudbou nezabýval. Věnuje se oblastem spojeným s využitím psychologie v marketingu. 

Kučírek dostal lukrativní nabídku do tanečního orchestru který účinkoval ve Velkém sále Stadionu. Potom přešel do orchestru AB Antonína Blažka, kde zpíval až do sedmašedesátého roku. Tehdy totiž dobrodružným způsobem emigroval na „západ“. Přelezl hory z tehdejší Jugoslávie do Rakouska. Tam dlouho nevydržel. Působil v mnoha zemích a v devadesátých letech se vrátil nazpět do Brna. Trojice Hradecký, Netočný, Viktorín se ale rokenrolu nevzdala.



Jiří Donné, 2004

[nahoru]

DISKOGRAFIE

Oficiální diskografie neexistuje

DALŠÍ DOCHOVANÉ NAHRÁVKY

Žádné nahrávky se nedochovaly