Albatros
[hbb0406]

B

Big Beat Club
[hbb0405]

E

Elektofonic
[hbb0401]

H

Hajaja
[hbb0403]

R

R.I.Eagles
[hbb0406]
Rocky Eagles
[hbb0406]

T

Twist Club
[hbb0404]

BRNĚNSKÝ ROCK'N'ROLL

ROCKY EAGLES, R.I.EAGLES, ALBATROS

Trojice hudebníků, klavírista Rosťa Hradecký (*1940), který si později udělal kapelnické zkoušky a stal se tak oficiálním vedoucím, kytarista a zpěvák Petr Netočný (*1943) a saxofonista Laďa Viktorín (*1943). To jsou ti, kteří byli v červenci roku 1961 u založení první, veřejně vystupující, rokenrolové skupiny Hajaja a po té, co odešli ze skupiny Twist club, se na podzim roku 1962 usadili v prostorách malého hotelu Merkur v Králově Poli, v blízkosti Mojmírova náměstí.

Rosta Hradecký (*1940) po návratu z horských středisek na jaře 1965, kde účinkoval společně se skupinou Synkopy 61 začal stavět novou skupinu. První, po kom sáhl, byl jediný zbylý člen z předchozí sestavy Big beat clubu saxofonista Václav Šikl (*1944). Z vojny se vrátili zpěvák a kytarista Petr Netočný (*1943) a baskytarista Zdeněk Tylč (*1941). Sólovým kytaristou se stal Jaroslav Vohnoutka (1944–1987). Toto společenství uzavíral bubeník Karel Antonín (*1949), který přes své mládí hrál již ve dvou big beatech, a to v brněnských Dominic club a Crazy boys.

obrázek

Nikdo si už dnes přesně nepamatuje, zda se tato nově utvořená formace jmenovala ještě nějaký čas Big beat club a nebo hned od počátku Rocky Eagles. Často hrávali v Besedním domě v Králově Poli, ale i v Besedním domě ve středu města. V polovině roku se z vojny vrátil Laďa Viktorín (*1943) a vystřídal Šikla. Tylč s Vohnoutkou odešli a znovu obnovili Orfeus. V Rocky Eagles zbyla základní trojice z počátků tohoto rokenrolového hnutí, a to Hradecký, Netočný, Viktorín a bubeník Antonín. Na sólovou kytaru přišel a až do úplného rozpadu skupiny ji obsluhoval Miroslav Dan Daňhel (*1944). Pavel Malý (*1945) se ujal baskytary. Spolu s touto stabilní šesticí se v počátcích, než emigroval, účastnil dění Bojar Voda (*1947), a to alternací na baskytaru, hrou na foukací harmoniku, ale i zpěvem. Zazpívat rokenroly si přišel například i Petr Ulrych (*1944), později známý ze skupin Vulkán a Atlantis. Nebo také v té době napříč rokenrolovým Brnem věhlasný Petr Štrof zvaný Šejk (*1943). 

obrázek

Z počátku zpěvem, ale především jako majitel důležitých zvukařských komponentů, vypomáhal Petr Kopecký (1948–asi 1978). Později přijal jméno svého otčíma McTaggart, na počátku sedmdesátých let odjel za hranice a údajně zemřel na předávkování narkotiky někdy před rokem 1980. Zvukovým mistrem Rocky Eagles, a to po celou dobu existence, až do rozpadu, se stal Jan Johny Farkaš (1943-2003). Mimo pravidelné ozvučování na koncertech vyráběl části elektronického zařízení a bylo jeho zásluhou, že skupina měla svůj charakteristický zvuk. Na tomto místě je nutné zdůraznit, že právě především díky Farkašovi vznikly této skupině hudební nahrávky pomocí dvou mikrofonů a magnetofonu Tesla Sonet duo. Ty první ke konci roku 1965 v tanečním sále restaurace Hvězda v Bystrci. 

Obdobně tomu potom bylo při vzniku nahrávek v roce 1967 ve známém brněnském sále patřícímu ČSD, U Ševčíků. Rocky Eagles byli v druhé polovině šedesátých let výjimečnou brněnskou big beatovou skupinou, především co se týče hudebního výběru, který prezentovali. Na seznamu skladeb byly totiž mnohé ještě ze slavných rokenrolů z konce padesátých let. Ovšem jejich herní pojetí bylo nesrovnatelně dravější. O to se zapříčinily především bicí Antonína a ostřejší pojetí bylo zásluhou kytary Daňhela. K nim přibyly rokenroly z repertoáru těch novějších Rolling Stones, Pretty Things, Spencer Davis Group, Dave Clark Five a dalších. Svou produkci předváděli v již zmíněné Hvězdě, U Ševčíků, také v sále hotelu U Kozáků, ve Vysokoškolském klubu na tehdejší Leninově a na Gorkého ulici. 

Velkým přínosem pro skupinu byla spolupráce s Milošem Bernátkem (*1947), významným organizátorem kulturních akcí, který byl zaštítěn Klubem mladých cestovatelů při Cestovní kanceláři mládeže v Brně. Ještě před tím, než šel na podzim roku 1966 na vojnu, uspořádal 7. a 8. května koncerty v Moravském krasu v hlavním dómě Kateřinské jeskyně, věnované památce zesnulého Oty Čermáka, který také, coby varhaník, tady udivoval diváky svou hrou na elektrofonický nástroj. Spolu s Rocky Eagles se zúčastnili i dixieland Revival jazzband, dívčí westernová skupina, a big beat Poutníci (nezaměňovat s pozdější známou country skupinou téhož jména). 

obrázek

Zajímavá byla zkušenost z června roku 1966, kterou také zprostředkoval Bernátek, kdy vystoupili v bývalé NDR ve východní části Berlína v blízkosti Alexanderplatzu. Po dvaceti minutách od začátku koncertu naběhla do sálu německá policie v silném doprovodu sovětských vojáků, kteří v té době „hlídali“ hranici východ–západ. Koncert byl okamžitě ukončen. Zbytek smluvených deseti dnů prožili v „zajetí“ prohlídek pamětihodností. Nakonec zodpovědnost za uspořádání koncertu „odskákal“ pouze německý pořadatel. V tehdejším Východním Německu nebyl tento hudební projev, coby výplod západní kultury, povolen.

 

Velkým zážitkem pro všechny zúčastněné byly dva koncerty téhož roku společně s bratislavskými The Buttons, uskutečněné, také díky Bernátkovi, v červnu, a dvojkoncert v září, všechny v sále Stadionu na dnešní Kounicově ulici. Jejich zpěvák Dodo Šuhajda, velký obdivovatel anglických Rolling Stones, byl na pódiu nápadný nejen pro svou živelnost, ale nepřehlédnutelnými kostkovanými kalhotami. Skupina se pojmenovala podle svého nejmenšího člena, sólového kytaristy, Kamila Paulovčina, kterému přezdívali Gombík (Knoflík). The Buttons posléze převzali diváckou náklonnost po rozpadlých soukmenovcích The Beatmen.

 

V polovině roku 1966 složil Viktorín zkoušky na strojvedoucího lokomotiv a z důvodu celodenních služeb obvyklých na železnici, přerušil se skupinou spolupráci. Bylo to v období, kdy byl snad posledním brněnským saxofonistou v bigbeatové skupině. V druhé polovině šedesátých let big beat žesťům nepřál. Malý odešel po studiích do Hradce Králové, hrál tam nějaký čas s místním big beatem a po vojně se už hudbou nezabýval. Nastalo druhé období skupiny Rocky Eagles.

Kapelník a klávesista Rosťa Hradecký (*1940), zpěvák a kytarista Petr Netočný (*1943), sólový kytarista Mirek Dan Daňhel (*1944) a bubeník Karel Antonín (*1949) si našli nového baskytaristu, mladičkého Luboše Hlouška (*1951) a odstartovali druhé období skupiny Rocky Eagles. Rocky Eagles Psal se začátek roku 1967. Klavír už delší dobu nebyl ve velké oblibě, a tak si Hradecký opatřil východoněmeckou Ioniku. Byly s ní velké obtíže, co se týče zabarvení zvuku, ale i nemožnost udržet ladění. Posléze dostal k užívání od zřizovatele elektrofonické varhany. V polovině roku 1967 přišla do Rocky Eagles posila v podobě zpěváka Václava Šíbla (*1947), známého z rozpadlé skupiny The Ravens. Na krátký čas u bicích vystřídal Antonína Valerij Valera Doležal (*1949), proslavený ve skupině Ivo Křižana (*1948) Stop The Gods.

Později se Doležal angažoval v Great Music Factory, která se pod vedením Oldřicha Veselého (*1948) věnovala progresivnímu big beatu, art rocku.

V té době v repertoáru Rocky Eagles přibyli nejen tvrdí The Who, ale i Dave Dee, Dozy, Beaky, Mick & Tich.

Přišel 21. srpen 1968, pobyt Hradeckého v zahraničí, jeho váhavý zářijový návrat do „spřátelenými armádami“ obsazeného Československa a trpké zjištění, že ve skupině Rocky Eagles nezůstal kámen na kameni. Vrcholem byl šokující fakt, že zřizovatel skupiny prodal varhany. To byl definitivní konec Rocky Eagles.

Hradecký se začal zabývat různými formami taneční muziky a věnuje se jí až dodnes. Šíbl zpíval celá sedmdesátá a osmdesátá léta. Po revoluci se mu na čas stal obživou jeho celoživotní „koníček“ krejčovina, na vzdor tomu, že není v tomto oboru vyučený. Daňhel, spolu s baskytaristou Vítem Bigo Kuklou (*1949–1991) a bubeníkem Vítězslavem Vavrdou (*1950) z rozpadlých F.G.B.Stellars, nějaký čas pomáhali s náročným hudebním projektem Oldřichu Veselému. Ještě v sedmdesátých letech hrál Daňhel na kytaru v různých skupinách, například v Dupuis. Dnes se věnuje cimbálové muzice. Antonín s Hlouškem přešli na necelý rok ke skupině Vulkán, v popředí s kapelníkem Alešem Sikmundem (*1944) a pěveckým duetem sester Elefteriaduových (Martha *1946 a Tena *1948) a to již v období, kdy ji opustila pěvecká sourozenecká dvojice Hana a Petr Ulrychovi (*1949, *1944), která postupně odešla do skupiny Atlantis. Hloušek potom začal hrát a hraje dodnes v různých tanečních seskupeních.

Petr Netočný, obrazně řečeno, počkal na Karla Antonína, až se uvolní z Vulkánu. Spojili se s velice mladými hudebníky, kteří dříve tvořili skupinu Jals. Perspektivní kytarista Jan Millonig (1952–1985), druhý nadějný kytarista Dalibor Rožník (*1953) a baskytarista Aleš Burjanek (*1953). Vznikla tím jakási ideově nástupnická kapela s výmluvným názvem R.I.Eagles. obrázek A to vše za asistence a technického přispění Jana Johny Farkaše (1943–2003), který spolupracoval již s Rocky Eagles. Byl konec roku 1969 a přes začínající politickou normalizaci se jim naskytly možnosti nahrávání do rozhlasu a na gramofonové desky. Ukázalo se ovšem, že za předpokladu velkých ústupků. Začali být jakousi doprovodnou kapelou různých zpěváků, například Jiřího Koťáka Kameše (*1948–1976), známého ze skupiny The Speakers, nebo Petra Dopity (*1947).

Nejdříve ze skupiny odešel Burjanek a jako hudebník se již nikde neangažoval. Netočný byl zatlačován do pozadí. Došlo to tak daleko, že skladbu Bonifác Sherry (Natural Born Boogie z repertoáru Humble Pie), kterou nazpíval za doprovodu R.I.Eagles s hostujícím Rostislavem Hradeckým u klavíru pro Český rozhlas v Brně, vydal Panton na gramofonových deskách s pěveckým protagonistou Emanuelem Sideridisem (*1950), známým spíše z účinkování ve skupině Progress Organization. Přitom v té době bylo obvyklé, že se pro účely vydání na gramodesku použije rozhlasová nahrávka. Poslechem obou variant vše zřetelně vyznívá ve prospěch té, kterou nazpíval Netočný. Ústupkem bylo i pojmenování skupiny názvem Albatros, a to za účelem vydávání na gramodeskách. Petr Netočný ze skupiny odešel a už se nikdy muzikou nezabýval. R.I.Eagles zanikli na sklonku roku 1971.

obrázek

Antonín hrával po celá léta v různých hudebních souborech a potom se věnoval hudebně divadelním projektům. Rožník se v sedmdesátých letech aktivně účastnil hraní v několika big beatech, většinou mimo Brno. Pracoval jako zvukař v Českém rozhlase v Brně až do počátku tohoto nového století. Muzikou a zvukem se zabývá i v současnosti. Millonig hned po rozpadu R.I. Eagles zahájil spolupráci se známým brněnským kytaristou Otakarem Olšaníkem (*1940) a v jeho domácím studiu připravovali hudební podklady zpěvákům, pro nejednu rozhlasovou písničku. Potom hrál s The Speakers (Junior), a to až do havárie auta v Polsku s důsledkem smrti Kameše. Sám byl těžce zraněn s následnou dlouhodobou rehabilitací. Jako kytarista jezdil s kvalitními muzikanty hrát do ciziny. A to až do poloviny září roku 1985, kdy při jednom takovém zájezdě v tehdejší NSR se slovenským souborem Borise Skopčáka přišel při autohavárii o život.

Přelom šedesátých a sedmdesátých let přinesl změny. Rokenrol ve své syrové podobě byl dávno na ústupu. Devadesátá léta spolu s počátkem tohoto tisíciletí přinesla, díky nově vzniklým rozhlasovým stanicím a rozvoji CD nosičů, renesanci hudební produkce od konce padesátých let. Tedy i rokenrolu. Jeho brněnská podoba, která zde byla popsána, má být připomínkou vkladu, kterým Brno do rokenrolového dění přispělo. Rocky Eagles byli nejlepší brněnskou rokenrolovou skupinou a Petr Netočný nekorunovaným králem brněnského rokenrolu.

Jiří Donné, 2004

[nahoru]

DISKOGRAFIE

ALBATROS

DALŠÍ DOCHOVANÉ NAHRÁVKY