…aneb „Nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní.“ Tak pravila – nebo zapěla, což by asi bylo přesnější – Jana Koubková zhruba v patnácté minutě první třetiny vernisáže výstavy Dvacet let s Vokalízou.

Večírek dlužno hodnotit jako velmi zdařilý. Návštěvnost uspokojivá, i přes určité parazitní zjevy (bohudíky v zanedbatelném množství), které nikdo nezval, a které příště poletí ksichtem dopředu do zetlelých kaštanů v zahradě našeho hlavního stanu.