[b]Jan Suk[/b] byl baskytarista, textař, zakladatel a spiritus agens příbramské novovlnné skupiny Bon pari, která nenápadně ovlivnila mnohé lokální scény 80. let (zvláště v Plzni o tom vědí hodně) a dokázala, že to důležité se dělo i mimo vyhlášená centra, ať už pražská, brněnská nebo teplická.

Bon Pari vznikli v roce 1981 na příbramském gymnáziu z jazzrockové skupiny Colorit. To, co hráli, působilo na rodné hroudě mírně řečené neobvykle.[i]V sestavě Jan Suk (bg, voc), Petr David (ds, voc), Jan Štefl (g, voc), Ivan Korený (g) začala obrážet místní zábavy s vlastními písničkami, ovlivněnými Police a dalšími novovlnnými kapelami, což v době, kdy byla na tancovačkách striktně dodržována hard rocková linie, byla dost odvaha. Však se také soubor díky svému zaměření potýkal s neustálými problémy. Zpočátku se setkali s nepochopením samotných návštěvníků veselic, kteří na nezvyklou hudbu linoucí se z podií „čuměli jak puci“. A když si mládež na novou vlnu zvykla, tak se zase ozvali pořadatelé a různá okresní kulturní střediska – zákazy hraní, výpovědi od zřizovatele atd., atd…[/i], píše se v profilu skupiny v internetové verzi seriálu Bigbít.

Jan Suk byl, jak už řečeno, spiritus agens kapely. Kromě bubeníka Petra Davida prošel všemi sestavami. Navíc byl pachatelem textů: některé z nich (Kšanda, Vašku, nepij pivo a zejména Hasiči [i]/ přijeli a neměli vodu / spáchali v stavení / velikou škodu[/i])znali i ti, kteří byli v první půlce osmdesátých let příliš mládi na to, aby Bon pari zažili v akci a v plné síle.

O dva roky později se Bon pari dostali do finále soutěže Beat salon, kde ke třetímu místu v hlasování poroty připojili ještě první místo v divácké soutěži. V následujících letech se skupina potýkala s personálními turbulencemi a vystupovala spíše nepravidelně, zatímco kazety s jejími nahrávkami se šířily po republice jako dýmějový mor.

Pak \„čas oponou trhnul\“. Na podzim 1993 vydal Monitor CD s nově nahranými klasickými kousky, žel, příliš pozdě na to, aby kapelu vrátilo tam, kde si zasloužila být. Ještě předtím se ale Bon pari zapsali několika klasickými kusy na cenné LP Znouzectnost uvádí své hosty na vlnách rádia bla bla plus.

Bon pari jsou věnovány stránky odkaz s opulentní audio a videopřílohou

+++

Julius Horváth vzešel z teplické punkové líhně 80. let a vymetl takřka všechny zdejší důležité skupiny té doby. Začínal v kapele Svaz áček: po jejím rozpadu v roce 1984 (část členů zlákala místní šedá eminence Petr Růžička do FPB) se stal prvním bubeníkem Už jsme doma.

Vydržel zde do roku 1988, kdy nakrátko přešel do Šanov 1, další teplické punkové legendy. UJD mu ve svém repertoáru zanechali vzpomínku v podobě skladby Juleček, nahrané na debut Uprostřed slov. V repertoáru skupiny zůstala dlouho, takže se dožila i záznamu na album k 20. výročí existence kapely.

Hrabošova charakteristika z profilu Šanova pro internetovou verzi seriálu Bigbít, podložená častými setkáváními na pololegálních punkových koncertech na sklonku 80. let. „Šanovský nekompromisní rachot nenechával nikoho chladným, v roce 1988 byl soubor dokonce v neoficiálních kruzích považován společně s HNF za nejlepší českou punkovou skupinu. Věčně nasraný Uhlíř za mikrofonem, Kalousek s Báčou téměř nehnuté bušící do kytary a baskytary neuvěřitelnou rychlostí, a vždy do půl těla svlečený živelný šílenec Horváth, bubeník jakoby vyšlý ze školy Keitha Moona. Není tedy divu, že ač skupina hrála i na „oficiálních“ místech (kluby v Praze), většinou se pohybovala po undergroundových mlýnech, stodolách a hospodách“.

Po odchodu ze Šanova bubnoval v punkové kapele Divize T, po které zůstalo pár písniček na sampleru Roll Over Teplice (ANK 1992). Divize T se na počátku 90. let rozešla, a po jejím bubeníkovi pak jako by se slehla zem. Zemřel 26. července.