Ještě než nám HobosexuáLove předvedli své vlastní rockové cítění Ryvolovek přímo na pódiu, uvedl ředitel Popmusea Aleš Opekar koncert krátkým proslovem o významech slov „hobo“ (tulák, zejména jezdící načerno železnicí) a „hobosexuál“ (tulák, který si namlouvá nějakou osamělou paní, aby měl kde bydlet) a přehrávkou krátkých ukázek, které dokumentovaly beatové a rock´n´rollové vlivy a souvislosti u písniček Hoboes.

Šlo například o ohýbání kytarových tónů na začátku písní Hejno vran nebo Dlouhá cesta, o vybrnkávané kytarové riffy a akordické postupy u písní Jarní kurýr, Mrtvej vlak a Zatracený vedro, o sólové kytarové vyhrávky v písni Rezavý šporny nebo vůbec o hybný rytmus a tah, daný opakováním hraných i zpívaných frází.

K této přiležitosti založená kapela Hobosexuálové odehrála čtyři písně od Hoboes (Jarní kurýr, Samota, Mrtvej vlak, Zvláštní znamení touha) ve svém pojetí se dvěmi elektrickými kytarami, basou, bicími a perkusemi.

Richard Fischer (zpěv a kytara) k této pozoruhodné události říká: „Delší dobu jsme s Ondřejem Bezrem měli plán zkusit zahrát všeobecně známé Ryvolovky na elektrické nástroje s bicími. Něco jako elektrifikovaný Dylan, či Young. Výstava RyvoLove a pozvání od Aleše Opekara tento záměr uspíšily.“