S Jiřím Černým se členové Popmusea potkávali ještě před Popmuseem. V hudebních časopisech, v rádiu, náčelník i na slavných seminářích hudebních kritiků. Když pak muzeum vzniklo, věnoval nám pár memorabilií do první expozice: naštěstí se tenkrát v létě dva dva neutopily.

Když jsme pak začali působit v Kaštanu, na vernisáže příliš nechodil, což ovšem při jeho vytíženosti nebylo divu. Když jsme ho ale poprosili o poslechovku k výstavě o Krylovi, udělal jí. Když jsme potřebovali půjčit materiály na výstavu o Pavlu Bobkovi i jiných oných, půjčil. Snažili jsme se mu v rámci možností revanšovat, a to i účasti na spiknutí, na jehož konci byl sborník Po stopách Velkého Mokasína.

Díky za všechno.