Co je v Popmuseu nového?
Slovo o pop-muzice a pop-cartoons
9.6.2013
Připravil jsem si několik vět o kresleném humoru a hudbě, ale raději začnu od konce, abych na to nejdůležitější nezapomněl.
Je zajímavé, že kreslené vtipy a zábavná hudba mají docela dost společného. Oba tyto žánry jsou ve světě výtvarného či hudebního umění s velkým U podceňované, jako jaksi ved-lejší. Přitom oba tyto žánry jsou publikem nesmírně oblíbené, populární.
A tady jsem narazil na problém. Zatímco hudeníkům či zpěvákům se podařilo tu popularitu prosadit už do názvu, karikaturistům nikoliv. Existuje popmjůzik, ale místo popkresby se užívá ten neohebný název kreslený humor.
Výsledkem toho je, že dnes stojíme či sedíme v Muzeu populární hudby a ne v Muzeu populárních vtipů.
Možná je za tím to, že zábavná hudba má tolik prostoru a přátel v rádiu, zatímco mně, ač jsem v rozhlase taky deset let pracoval, se pravidelné vysílání kreslených vtipů nikdy nepo-dařilo prosadit.
Jinak už jen krátce:
Přiznám se, že jsem si myslel, že až to tady konečně praskne, bude se v rádiu vysílat jen džez a v novinách budou samé vtipné obrázky. Že konečně tyto ubližované a odstrkované žánry budou mít pré. Nechápu to, ale stal se pravý opak. Nevím přesně, jak se říká tomu, co se hraje v rádiu, ale to, co se mi kdysi líbilo, to není. Ale aspoň tak. Kreslené vtipy z novin a časopisů totiž zmizely úplně.
To, že dnes není jediný časopis, který by jako Mladý svět, Technický magazín anebo Mělo-die zcela pravidelně tiskl nové vtipy autorů špičky české tvorby, je nejen ostuda, ale také… záhada
Výstava, na kterou jsme se přišli podívat, čerpá hlavně právě z této tvorby - jde o díla inici-ovaná duchem šedesátých let a paradoxně často zrozená v nesvobodných letech 70. a 80. Možná, že opravdu světlé chvíle české karikatury přicházejí pouze tehdy, kdy blaničtí rytíři spí a veškerý odpor nechávají na Jiránkovi, Renčínovi, Pálkovi či Vyčítalovi…
Ale abych se vrátil zase na začátek - tedy na konec:
My - z české unie karikaturistů - kolegům od populární hudby toto muzeum nezávidíme. Obdivujeme je, že ho mají. A věříme, že jednou, až tu už třeba nebudeme, bude zde existo-vat muzeum českého výtvarného humoru. A že v něm hned na začátku někdo instaluje vel-kou výstavu vtipů na téma populární hudba. Třeba tuhle.
Je zajímavé, že kreslené vtipy a zábavná hudba mají docela dost společného. Oba tyto žánry jsou ve světě výtvarného či hudebního umění s velkým U podceňované, jako jaksi ved-lejší. Přitom oba tyto žánry jsou publikem nesmírně oblíbené, populární.
A tady jsem narazil na problém. Zatímco hudeníkům či zpěvákům se podařilo tu popularitu prosadit už do názvu, karikaturistům nikoliv. Existuje popmjůzik, ale místo popkresby se užívá ten neohebný název kreslený humor.
Výsledkem toho je, že dnes stojíme či sedíme v Muzeu populární hudby a ne v Muzeu populárních vtipů.
Možná je za tím to, že zábavná hudba má tolik prostoru a přátel v rádiu, zatímco mně, ač jsem v rozhlase taky deset let pracoval, se pravidelné vysílání kreslených vtipů nikdy nepo-dařilo prosadit.
Jinak už jen krátce:
Přiznám se, že jsem si myslel, že až to tady konečně praskne, bude se v rádiu vysílat jen džez a v novinách budou samé vtipné obrázky. Že konečně tyto ubližované a odstrkované žánry budou mít pré. Nechápu to, ale stal se pravý opak. Nevím přesně, jak se říká tomu, co se hraje v rádiu, ale to, co se mi kdysi líbilo, to není. Ale aspoň tak. Kreslené vtipy z novin a časopisů totiž zmizely úplně.
To, že dnes není jediný časopis, který by jako Mladý svět, Technický magazín anebo Mělo-die zcela pravidelně tiskl nové vtipy autorů špičky české tvorby, je nejen ostuda, ale také… záhada
Výstava, na kterou jsme se přišli podívat, čerpá hlavně právě z této tvorby - jde o díla inici-ovaná duchem šedesátých let a paradoxně často zrozená v nesvobodných letech 70. a 80. Možná, že opravdu světlé chvíle české karikatury přicházejí pouze tehdy, kdy blaničtí rytíři spí a veškerý odpor nechávají na Jiránkovi, Renčínovi, Pálkovi či Vyčítalovi…
Ale abych se vrátil zase na začátek - tedy na konec:
My - z české unie karikaturistů - kolegům od populární hudby toto muzeum nezávidíme. Obdivujeme je, že ho mají. A věříme, že jednou, až tu už třeba nebudeme, bude zde existo-vat muzeum českého výtvarného humoru. A že v něm hned na začátku někdo instaluje vel-kou výstavu vtipů na téma populární hudba. Třeba tuhle.