Vojtěch Lindaur nám protínal životy neustále. Četli jsme ho. Četli jsme časopisy, kterým šéfoval, někteří pro ně psali, někteří v nich dělali. Někteří s ním spolupracovali na Bigbítu, jezdili s ním do Glastonbury, Readingu, Roskilde i do Českého Brodu, a chodili s ním do občerstvovacích zařízení. A byl členem našeho hudebně-zábavného okrašlovacího spolku…

Když Magdaléna (slečna dcera, a jeden čas tvůrkyně našich cateringů na vernisáže a vůbec kamarádka) přišla s nápadem na oslavu jeho šedesátin v Kaštanu, ani jsme o tom nepřemýšleli a okamžitě řekli, že jo. A hned s výstavou, i kdyby byla na jeden den, jakýpa s tím medle sraní!

Bylo to dost napínavé: starý mocnář už byl chorý, a nebylo jasné, jestli ho pustí z nemocnice. Pak bylo třeba před ním celou věc utajit, neb by nám do ní hodil vidle. Ale podařilo se, a jak jsme pak shledali, byl rád.

Čtyři měsíce na to zemřel. A chybí nám.