Výstava mapovala osudy díla Jaroslava Ježka od jeho smrti v roce 1942 do současnosti. Sleduje recepci Ježkovy hudby a osobnosti, jakož i fenoménu Osvobozeného divadla v období “koaličního lido-dema” let 1945–48, socialismu i v posledních patnácti letech. Mapuje knižní, audiovizuální aj. edice a záznamy Ježkovy hudby a sleduje, kdo, kdy a jak se k Ježkovi a jeho pracem vyjádřil slovem i činem. Zdeněk Romanovič Nejedlý se zde setkává s Jazzovou sekcí, nízké s vysokým, děsivé s povznášejícím.

Výstava doplňovala velkou interaktivní výstavu Českého muzea hudby v Karmelitské ulici.