Československo, rok 1968, bigbít mezi tanky. Kunsthistorik Ivan Jirous se s týmem svých přátel jako první u nás snaží o propojení rocku a výtvarného umění. Nejprve s The Primitives Group, v roce 1969 s Plastic People Of The Universe.

Jirous se stává uměleckým vedoucím druhé jmenované kapely. Nástup normalizace, bigbít v ohrožení, Plastici do podzemí. Tajné koncerty v uzavřeném ghettu mániček. Jirous svou Zprávou o třetím českém hudebním obrození definuje a spojuje tuzemský underground.

Po Plasticích vznikají další podobné kapely – DG 307, Umělá hmota, The Hever & Vaselina Band a jiné, přidávají se i písničkáři Soukup, Karásek… Jirous organizuje festivaly druhé kultury.

Tzv. soud s Plastiky podněcuje vznik Charty 77. Vznikají undergroundové „barákové“ komunity po celých Čechách a Moravě. Stávají se nezávislými kulturními centry. V osmdesátých letech má první undergroundová generace své následovníky prakticky ve všech regionech – podzemní hnutí se rozrůstá, neoficiálních koncertů je spousta. To vše ukázala ve fotografiích výstava Jirousovy děti ve Vagonu.