V únoru 2017 uplynulo 50 let od oficiálního založení Klubu spřízněných duší při divadle Semafor v pražském Radiopaláci. Tímto aktem byla po necelém roce naplněna myšlenka Jiřího Suchého o spřízněnosti duší, vyřčená v pořadu Československého rozhlasu Gramotingltangl v sobotu 12. března 1966. Vzniklo přátelské sdružení tisícovky slušných lidí z celé republiky s podobnými kulturními zájmy a vztahem k hodnotnému umění všeho druhu, jeho tvůrcům a interpretům, zejména k tradiční sympatii k tvorbě Jiřího Suchého a divadla Semafor. První tajemnicí klubu, díky své spolupráci s rozhlasem, byla Marie Vaculíková.

Po celou dobu existence se dařilo vydávat klubový zpravodaj. Publikovala zde ve svých začátcích později známá jména, jako například novinář Radek John, Vladimír Vlasák (pozdější kulturní redaktor MFDnes), Tomáš Motl (dnešní ředitel kulturního kanálu ČTart) nebo dnešní senátor Jiří Oberfalzer. Díky aktivnímu vedení klub rovněž vyvíjel, především v prvních dvaceti letech klubu, různorodou ediční činnost. Pod hlavičkou Jonáš klubu vyšly mimo jiných texty Jiřímu Suchému, dvojici Burian-Dědeček, Zdeňku Mahlerovi, ale nejznámější je pravděpodobně plakát s fotkou Jana Wericha s doutníkem od Tarase Kuščynského.

Jonáš klub přežil administrativní zastavení činnosti na konci roku 1971 i pozdější likvidaci nástupnického Jonáš klubu při Českém fonoklubu v roce 1986. Když se 18. listopadu 1989 na klubovém srazu členové připojili k vyhlášené stávce divadel, bylo to už jen krok ke svobodné registraci společnosti pod známým názvem Jonáš klub.

Pravidelná klubová setkání se zajímavými osobnostmi přinášela a dodnes přinášejí členům někdy až pocit výlučnosti tohoto společenství. Vždycky však radost z poznání, inspiraci i naději. Činnost klubu se dodnes uskutečňuje formou obětavé dobrovolnosti všech zúčastněných stran. Bez dotací a grantů na činnost. Přesto se řada hostů na klubové pódium ráda vrací. A bylo tomu tak hlavně v době před listopadem 1989, kdy na půdě klubu často vystupovali lidé, kteří měli nejrůznější problémy s režimem (například Jaroslav Hutka a další písničkáři, skupina Šanson, Vladimír Svitáček, Zdeněk Mahler, Pavel Jurkovič a mnozí další). Členům klubu, zvláště těm, kteří jsou s klubem spřízněni celoživotně, nikdy nechyběla dobrá vůle, porozumění pro druhé a smysl pro humor. Jak zpívá Jiří Suchý: „No nedivte se prosím vás, v takový krásný společnosti…

P.S.: k prezentaci výstavy chybí (zatím) dokumentace. Tudíž pár obrázků z vernisáže.