Jedna z těch výstav, na které nezapomeneme do nejdelší smrti.

Zrodila se vlastně zcela neplánovaně pár týdnů před Vánoci 2019, když jsme shledali, že zamýšlená jazzová výstava má větší mouchy, než se zdálo. Tehdy nás oslovil Ondřej Bezr, šéf magazínu UNI, abychom přispěli do ankety o nejlepší desku z produkce firmy Indies Records. Tu anketu chystal do speciálního čísla k třicátinám firmy. Když anketa, tak proč ne výstava? řekli jsme si – a jak (jsme si) řekli, tak (jsme) udělali.

Na přípravu a realizaci jsme měli necelé dva měsíce, což byl asi nejšibeničnější termín v historii muzea: ale za prvé v tom už umíme chodit, za druhé jsme měli z čeho vycházet, za třetí jsme téma prožili – někteří dost zblízka – a za čtvrté jsme měli kliku, že všichni tři mušketýři (oba dva Milanové a Jaromír) mají bohaté archivy a neváhají se o ně podělit. A posledně jmenovaný je navíc členem našeho spolku.

A proč tahle výstava? Jak se říká v jedné cimrmanovské hře „Víš, to bylo tak!“

Před třiceti lety založilo v Brně několik přátel půjčovnu V průběhu let z půjčovny povstala greamofirma, který se stala jednou z nejvýznačnějších u nás. Tehdejší lídři vznikajícího porevolučního gramotrhu buď zanikli, nebo fúzovali. Indies je přežili, a ačkoli se v roce 2007 rozdělili na tři samostatná vydavatelství, pokračují dodnes. Přes všechny změny a kalamity, které nahrávací průmysl u nás i ve světě potkaly.

Výstavu o gramofirmě tady, pokud víme, nikdo nikdy nedělal: a Indies si ten primát podle nás zasloužili. Navíc lze na půdorysu příběhu jednoho labelu pěkně vyprávět o proměnách gramoprůmyslu jako takového.

Vernisáž výstavy byla pěkná, byly na ní vyhlášeny výsledky ankety. Měsíc na to jsme výstavu zavřeli a s ní celé muzeum, protože přišel čínomor. Když karanténa skončila, zbývaly tři týdny do jejího ukončení. Nelze ovšem vyloučit, že se někdy objeví v Brně. Kde taky jinde, že.

12-final.pdf (9,2 MB)